Rutovia - kdysi bohatá a krásná zemně s vysokou životní úrovní. Poskytovala neuvěřitelné množství přírodních krás a bohatství. Jak již napovídá její vlajka, byla to hlavně ropa a zlato.
Dnes, již pátým rokem trvající válkou, zničená země pod nadvládou diktátorského režimu generála Tachenkena. Bylo to právě nesmírné surovinové bohatství, co přivedlo Rutovii k totální zkáze a k takřka samotnému zániku země.
Vše začalo nevinně vypadajícím sporem o území s ropou a zlatem mezi několika frakcemi a tehdejší Rutovijskou vládou. Jednu z nejmocnějších frakcí vedl Generál Tachenko. Tato nelegální ozbrojené organizace, která se nazývala TORA, se začala sdružovat koncem devadesátých let 20. stol. Počátkem roku 2001 se stala severní část zemně oficiálním teritoriem a působištěm TORA. Ještě koncem roku 2006 se TORA neúspěšně pokusila o převrat prostřednictvím politických metod.
Počátkem roku 2006 se spor rozrostl po celé zemi a vláda Rutovie zcela ztratila kontrolu v severní horské části (zhruba 1/5 Rutovie). Prezident si to nechtěl připustit. Odmítal jakoukoliv pomoc jak od UN tak i od USA. Spojené státy přesto vyslaly na severní hranice Rutovie několik svých jednotek, které měly spíše mírové poslání.
Do tří týdnů však vláda ztratila kontrolu nad celou zemí. Ve všech koutech země již naplno zuřila občanská válka. Přes hranice se hrnuly tisíce uprchlíků. Byly přerušeny veškeré dodávky potravin a pitné vody. Zemi ovládla v té době již nejmocnější frakce TORA. Generál Tachenko okamžitě vyhlásil diktátorský režim podporovaný armádou a zavřel hranice. Osvojil si původní názvy, jak pro nově vybudovanou armádu, tak i pro celou zemi.
Po dalších dvou týdnech, kdy se už naplno situaci věnovalo UN, zuřil v zemi hladomor a mrtvých stále přibývalo. Nový diktátor ovládl společně s obyvatelstvem i zbývající bohatství v podobě zlata a rezerv. Měl tedy dostatečné finanční prostředky, pomocí kterých v relativně krátkém čase vybudoval silnou armádu. Téměř každý v této zemi byl schopen udělat pro trochu jídla cokoliv a prázdné řady po předchozí Rutovijské armádě se velmi rychle zaplnily. Prázdné místa v armádě doplnili nováčci a příchozích žoldáci, ostřílení v mnoha bitvách, kteří se nechávají najímat s vidinou velkého žoldu.
Stav se na tolik vyhrotil, že se USA rozhodlo změnit situaci a zakročit. V 15:00 SEČ dne 12.května roku 2006 USA začalo postupně obsazovat strategické body podél jižní hranice Rutovie. V noci z 12. na 13.května pronikly první americké jednotky do území Rutovie. Brzy ráno 13.5.2006 byl oficiálně vydán rozkaz pro postup všem spojeneckým jednotkám - začala
SPRING OFFENSIVE - Americká armáda Byla vystavena několika kontaktům a i přes ztráty se ji podařilo postoupit do vnitrozemí. Zde vytvořili hlavni camp, odkud začala řídit své operace na Rutovijské půdě.
SPRING OFFENSIVE PARTH TWO - Před pokračováním této rozsáhlé operace, situace na pár týdnů uvízla na mrtvém bodě. Další významné události se odehrály dne 10.06.2006. Nad územím Rutovie byli vysazeni američtí výsadkáři. Hlavním úkolem bylo postupovat v horské oblasti a zneškodnit horské kmeny Rutovijské armády. Americkým výsadkářům se nepodařilo splnit hlavní úkoly operace a jejich úspěchy byly nulové.
SUMMER OFFENSIVE - I přes veškeré nezdary v druhé části spring offensive se dne 29.07.2006 daly spojenecké síly opět do pohybu. Tentokrát byl hlavním cílem postup hlouběji do vnitrozemí Rutovie a obsadit strategické města, které by zajistily další postup. I přes velký odpor Rutovijců byl výsledek operace kladný ve prospěch USA. Avšak postup nebyl tak veliký jak si americké velení s vládou představovali.
AUTUMN OFFENSIVE - 7.10 2006 také nazývaný „border fight“. Hlavním cílem této ofenzívy byl postup Amerických výsadkářů vysazených 10.06.2006 v horské oblasti. Do této chvíle byly v horách boje velice vyrovnané. I přes velkou snahu Rutovijské armády udržet horské oblasti se mise stala na druhy pokus pro Američany úspěšná.
AUTUMN OFFENSIVE PARTH TWO 22.10.2006 ,,hadcore“. Rutovijská armáda okamžitě reagovala na porážku svých jednotek v horské oblasti. Za pouhých 8 dní se ji podařilo skoro neuvěřitelné. Seskupili nejlepší vojáky z její armády nedaleko okupovaného města Paleras. Okamžitě zahájili útok s cílem zničit hl. stan spojeneckých sil vybudovaný koncem dubna po první vlně útoku USA. Základna se dostala pod ostrou palbu Rutovijské armády. Po dlouhých bojích se Rutovijcům podařilo základnu dobít a způsobila obrovské škody Američanům jak na životech, tak na materiálech.
Tento krok byl pro Rutovíjce na tolik úspěšný a pro USA tak nečekaný, že to po několik dlouhých týdnů zcela ochromilo operace spojeneckých sil. USA v této poslední bitvě přišlo o mnoho zkušených důstojníků, kteří se nedali s okamžitostí nahradit. Mezi nimi byl i hlavní generál čerstvě jmenovaný pro následující postup v období zimy. Se střídavými úspěchy Rutovijské armády, situace až do jara dalšího roku uvízla na mrtvém bodě.
V roce 2007 se dali věci opět do pohybu. Vyčerpané armády obzvláště krutou zimou se začali ze začátku jara střetávat v drobných konfliktech. Tyto konflikty vyvrcholily v RUTOVII 14.4.2007. Plně podpořené jednotky USA vojáky mise UN se opět pustily do útoku s velkou chutí a chtěli pomstít smrt svých spolubojovníků, kteří zahynuli při rutovíjském útoku na jejich společnou základnu. Hlavním cílem operace bylo dobyti dalšího území pod nadvládou Rutovíjské armády. Operace byla velice úspěšná. Americká armáda se zastavila před branami města Paleras, kde se střetla s tvrdým odporem.
SMALL GAME - 5.5.2007 „Russian scientist“. Na jaře 2007 se podařilo americké tajné službě zjistit, že rutovíjský konflikt se rozšířil i na americké území. Výsledkem byl výměnný obchod na farmě Five Stare. Obchod se týkal výměny amerických zbraní pro rutovíjskou armádu za biologickou bombu, kterou sestrojil ruský vědec v rutovijských službách Ivan Goskiy. Při zásahu US jednotek rychlého nasazení došlo k zajištění Ivana Goskiyho, zbraní a 10% biologického materiálu k bombě. Následně byl vědec předán US Marshals a převezen do Rutovie, aby prozradil, kde se nachází zbylých 90% materiálu. O převozu Ivana Gorkyiho se dozvěděla i rutovijska armáda a snažila se vědce ve svých službách osvobodit. Výsledkem bylo marné snažení rutovijske armády. US Marshals se podařilo vědce ochránit a nalézt zbylých 90% biologického materiálu. Ivan Gorkiy byl zpět převezen do americké věznice na Guantanamo.
ROAD TO PALERAS - 30.6.2007 se seskupily americké jednotky před branami města Paleras. Město má velice strategický význam. Rutovie i USA si to dobře uvědomovali a tak věnovali obrovské úsilí v přípravách na bitvu o Paleras. Již brzy ráno ještě za tmy 30. června začala ohromná dělostřelecká příprava spojeneckých vojsk. Těsně pod svítáním byla zahájena jedna z největších operací v roce 2007 - bitva o Paleras. Vojáci USA sice pronikli do města, ale ani po dlouhých vyčerpávajících bojích se město dobít nepodařilo. Rutovijská armáda se ubránila a jednotky USA čelily obrovským ztrátám na životech. Po zbytek roku se frontová linie na tomto úseku nehnula a město nadále zůstává v rukou Rutovijské armády.
Po zbytek roku 2007 se frontová linie takřka nehnula. USA ani Rutovia nepodnikla žádné další významné kroky v postupu. Situace se v průběhu podzimu a zimy stále v určitých místech frontové linie střídavě vymykala kontrole jak USA tak Rutovii. Ovšem nic z toho nemělo dostatečný efekt pro ukončení konfliktu.
V roce 2008 se v polovině dubna, po zatím nejdelší pomlce bojů v Rutovii, uskutečnila další mohutná operace koaličních jednotek. Očití svědkové hovoří o jatkách biblických rozměrů.
BATTLE OF ELRA - 19.4.2008. Šlo o jednu z největších pozemních operací v této válce. Jednotky koaličních sil zaútočily na východní části frontové linie s cílem dobít údolí řeky Elry. Operace se podařila a koaliční síly obsadily takřka všechny významné strategické oblasti pro postup. Dále se jim podařilo probojovat až k jezeru a úspěšně tak vrazit klín mezi horské kmeny, které stále v oblasti operovaly. Západnější část horských kmenů se přidala k ustupující rutovijské armádě. Východnější část je nadále obklíčená frontovou linii z jihu, jezerem ze severu a hranicí státu Leone-Serten z východu.
Po tomto obrovském neúspěchu rutovijské armády se ji podařil i jeden významný úspěch. O několik týdnů později se měla uskutečnit další operace s cílem zničit zbytek partyzánských kmenů, které operují hluboko v horách. Americká rozvědka vypátrala všechny tři horské tábory pro výcvik partyzánských kmenů. Vše bylo naplánováno a do akce byly povolány jednotky speciálních operací. Těsně před zahájením operace rutovijská armáda překvapila s veřejným varováním a podrobným plánem celé akce. Horské kmeny se okamžitě dobře připravily a velení koaličních sil muselo celou akci odvolat. Ačkoliv k boji nedošlo, rutivijské armádě se podařilo vyvolat nedůvěru ve vlastních lidech velení koaličních sil. Ještě do dnes se neví jakým způsobem se to podařilo rutovijské armádě zjistit.
ASSAULT OF APHARASIA - 14.6, takřka s přesností o dva měsíce později od masakru v bitvě o Elru, se uskutečnila další významná operace. Tentokrát však natolik neobvyklá, že zarazila i jednotky koaličních sil. Apharazia, region hostící druhou největší frakci po generálu Tachenkenovi se vzbouřil a pokusil se o převrat, který by vedl k porážce rutovijské armády. Taktéž jako TORA se i příslušníci Apharazie pokoušeli v roce 2005 získat moc, avšak prohráli. Byl to jeden z mála regionů, ve kterém po krvavém převratu v roce 2006 zůstali její představitelé na živu. Po celou dobu války tvořili významnou část Tachenkenovi armády. Avšak po poslední porážce v bitvě o Elru, se jejich postoj zásadně změnil. Opět začali toužit po samostatnosti a nedůvěra v Tachenkena vstoupala až onoho dne, 14.6.2009 přetekla číše. Tachenken do celé oblasti vyslal své nejlepší vojáky aby svrhli přední představitelé rebelského regionu. Po dlouhém a vyčerpávajícím boji se mu to podařilo. Vůdce této frakce i ostatní vysoce postavení členové regionu zmizeli neznámo kde a byli nahrazeni lidmi z řad bývalé TORY. Pro další podporu vyslal Tachenken do Apharasie další jednotky a vybudoval zde výcvikové základny nových vojáků.
NARUŠITEL - problémy v rutovijské armádě byly rychle vyřešeny a nastala další hrozba. Již po třetí bodovala americká tajná služba. Tentokrát se ji povedlo zjistit něco absolutně nečekaného. Ze satelitních snímků se podařilo vypátrat přítomnost raketových základen a k údivu všech již několik hotových a na rampách připravených raket. Koaliční síly musely okamžitě jednat. Dne 29.8.2008, v noci před plánovaným vstupem pozemních sil, vyslalo velení KS do oblasti jednotky speciálních operací. Ty měly za úkol najít ukryté rakety a jejich odpalovací plochy, tak aby v další den ráno armáda postupovala na jistotu. To se však nepovedlo a dalšího dne ráno, 30. srpna 2008 nastala další krvavá bitva. Koaliční síly se musely do raketových základen dostat v čas za každou cenu. Operace nebyla rozhodnuta ani v několika posledních zbývajících minutách. Rutovijské armádě se nakonec podařilo dostat raketu na její odpalovací rampu a 30.srpna 2008 v čase 15:03 SEČ byl nevratně spuštěn patnácti minutový odpočet. Očití svědkové hovoří o tom, že ve chvíli zážehu rakety, byli první jednotky koaličních sil vzdáleny přibližně na 100m. Rutovie nejen že ubránila své raketové základny, ale navíc odpálila raketu dlouhého doletu směřující mimo její vzdušný prostor. Na štěstí raketa nezasáhla žádný z předem určených cílů a způsobila malé ztráty. I přes to koaliční síly teď stojí před novou a větší hrozbou než doposud.
V říjnu tohoto roku proběhla ještě jedna větší operace, ale nakonec neměla na obou stranách většího významu. Až na stále se opakující drobné střety se dále už do konce roku nic nedělo. Vyčerpané armády se přes zimu 2008/2009 začali znovu doplňovat. V období leden-březen přišla do Rutovie tvrdá zima a jakýkoliv další postup byl nemyslitelný.
Počátkem roku 2009 se obou armádám za poměrně krátkou dobu podařilo zreorganizovat zpět do bojeschopného stavu. Výsledkem oboustramného snažení, dobít zpět svá původní postavení, byla jedna z nejrozsáhlejších uskutečněných operací na území Rutovie.
HELLCAT VALLEY - operace s tímto krycím názvem proběhla 9.5.2010. Svého skutečného opodstatnění dospěla až ve chvíli, kdy se koaličním silám podařilo obsadit jednu z hlavních polních bojových základen významných vojenských funkcionářů velení armády Rutovie. Bylo dobito nejen město Paleras, ale i značná část celého údolí táhnoucí se až k hlavnímu městu Rutovie. Tento fakt měl za následek zdrcující porážku rutovijské armády a značně se podepsal na následujícím postupu koaličních jednotek v roce 2009.
Po čtyřech letech bojů se podařilo USA osvobodit pouze část země. Život v ní se ale nevrátil k normálu. Pouze tvoří jakési předmostí a základní půdu pro možný další postup spojeneckých vojsk. Na americké půdě se na přelomu roku spustila náborová akce nových vojáků do války v Rutovii. Jsou vystaveni náročnému výcviku ve výcvikových základnách na severu Afriky. Do války se nadále zapojuje i EU s cílem zachovat podporu USA. I Rutovie neustále přijímá nové rekruty. Zdokonalila výcvik a organizaci svých jednotek. Momentálně patří k jedné z nejvyspělejších armád světa a mluví se o vytvoření zcela nových elitních jednotek, určených pro speciální operace.
Na plánu je další mohutná operace. Podaří se Rutovijské armádě zemi znovu osvojit? Nebo nakonec zvítězí koaliční síly? Bude to poslední rok války? Poslední měsíc? Nebo týden? Či snad den? Chceš u toho být i ty!? Přidej se na jednu ze stran a změň svým konáním konflikt, který nemá předem daný scénář a trvá již pátým rokem!
